V zákulisí aukčních síní

U některých aukčních síní, které pořádají tzv. živé aukce s licitátorem se dá vysledovat, že se většinou dobře draží předměty (ZA AUKČNÍ REKORDY), které aukční síň vykoupila v hotovosti a sama si je dala do dražby. Naopak předměty v aukci, které jsou vázány komisní smlouvou a nejsou tak majetkem aukční síně, se velmi často prodají za vyvolávací cenu, případně se přihodí jen pár příhozů. V aukčním zákoně je uvedeno, že pokud licitátor odklepne kladívkem položku jako vydraženou, nepřichází v úvahu, že by se měla ještě dále dražit na přání či žádost dražitelů. Považuje se automaticky za vydraženou, a to i přes případné námitky a připomínky dražitelů, kteří měli zájem tuto položku ještě dražit, ale licitátor úmyslně či neúmyslně přehlédl zvednuté dražební číslo (např. dražitele někde vzadu na sále). Tímto nečestným či protiprávním jednáním můžete být velmi poškozeni (jako majitelé tohoto předmětu) i o miliony…více ZDE

Naprostá většina aukčních síní má jeden velký technický nedostatek. Při pořádání veřejné aukce, kdy licitátor je fyzická osoba, která rozhoduje o pořadí a výši příhozů dražitelů. V aukčním zákoně je stanoveno, že pokud licitátor odklepne kladívkem, že položka XY je vydražena za X, pak nejde již tuto položku dále dražit, a to i za předpokladu, že dražitelé mají i nadále o tuto položku zájem, avšak licitátor přehlédl v zadní části aukční síně dražitele, který ještě držel dražební číslo zvednuté, a položku „odklepl“ jako vydraženou např. za vyvolávací cenu. Pak již je jedno, jestli licitátor skutečně přehlédl dražitele který chtěl ještě dále položku dražit, nebo jestli to byl záměr zkorumpovaného licitátora, který Vás takovým jednáním úmyslně podvedl, nebo nevědomky poškodil (např. vyvolávací cena 100 000 .- znalcen stanovený tržní odhad, kde se cena zastaví při dražbě - 300 000 .-Kč, vydraženo za vyvolávací cenu 100 000 .-Kč. To ale nemusí nutně znamenat, že licitátor je v takovém případě automaticky podvodník. Buď byla položka vyvolávána např. za cenu, kterou po aukční síni požadoval prodávající, odhad byl přemrštěn, nebo jednoduše nebyl zájem ze strany dražitelů, kteří se velmi často umí domluvit na veřejných aukcích, kdo a co bude dražit tak, aby se to v aukci koupilo výhodně.Tyto zákulisní domluvy mezi dražiteli, jsou u internetových aukcích nemožné.

Skoro každá aukční síň totiž po aukci dělá výprodej položek, které se v aukci neprodali a často je prodává i za nižší, než byla cena vyvolávací, čehož využívají dražitelé k výhodnému nákupu uměleckých děl. Některé velké aukční síně jsou bohužel v této branži mezi dražiteli známy, jako prodejci padělků a kopií obrazů českých i zahraničních autorů, takže se dá i chápat poaukční prodej za výrazné slevy u některých aukčních firem.

Naprostým vrcholem selhání většiny předních aukčních síních, bylo v posledních letech prodej autora, který se nikdy nenarodil, nebo-li NIKDY NEEXISTOVAL! Ten neexistující autor, se jmenoval BOHUMIL SAMUEL KEČÍŘ. Některé aukční domy ho prodávali, jak na běžícím páse. Statisíce za olej inkasovaly některé aukční síně, které spolupracují se znalci – amatéry, nebo-li, se znalci, kteří se honosí nějakým tím akademickým či jiným titulem před jménem i za ním, avšak znalecké razítko většinou získali v době totality, a jejich vědomosti jsou často menší, než studenta prvního ročníku AVU (AKADEMIE VÝTVARNÝCH UMĚNÍ). Je již veřejným tajemstvím, že tito znalci většinou razítko znalce dostali buď za své členství v KSČ, či přímo za spolupráci s StB. Nemůže se tak nikdo divit, že se většinou tito znalci vědomě či nevědomě podepisují pod padělky významných českých i cizích autorů. A to bohužel beztrestně. Bez sankce náhrady škody atd. Pokud zadáte ve vyhledavači na internetu slovo: Bohumil Samuel Kečíř, máte množnost vidět unikátní reportáže TV NOVA. Ještě jednou opakuji Kečíř ( ne Krejčíř, často se to plete…). Každému, kdo by uvažoval prodej obrazů a starožitností uskutečnit přes nějakou aukci, doporučuji předem si zjistit, zda v minulosti neprodávali obrazy od KEČÍŘE. Pokud ano, pak doporučuji přes tyto neseriózní firmy nic neprodávat. Vyhnete se tak zbytečným nepříjemnostem do budoucna. Může se totiž stát, že aukční firma (než prodá v aukci Vaše obrazy a starožitnosti) zkrachuje na základě konkurzu, ve kterém se nachází např. za prodej obrazů – bezcenných padělků od Kečíře, či jiných autorů…

Další pravdou je skutečnost, že většina aukčních síní chce jako svou odměnu až 30% celkem. Většinou Vám na Váš dotaz řeknou 12 – 16% z prodeje. K těmto procentům ale většina aukčních firem započítává tzv. aukční paušál, který je často několik tisíc korun a musíte ho u většiny firem zaplatit i když se předmět neprodá. Za každý obraz v aukci zaplatíte např. 5 000.-Kč/ kus, a to i když se neprodají. Tím se průměrně zvedá cena, kterou dostane aukční síň, jako svoji odměnu až na 30% provize i více z prodejní ceny. Dále se strhává tzv. autorská daň ve výši 4% z konečné ceny. Jsme na cca na 24% z prodeje. Započítáme-li cca minimálně 6 %, jako náklady za drobné opravy rámů a malby, jsme na cca 30% provize z prodejní ceny. Prodá-li se Váš obraz v aukci za např. 100 000.-Kč, Vy dostanete vyplaceno od provozovatele aukce cca 70 000.-Kč. Pravdou ale zůstává, že i tato cena může být v určitých případech brána, jako nejvyšší dosažená. Občas se v aukčním prodeji stane, že určitá věc se draží za tzv. „ aukční rekord“. To se ale stává ojediněle. Jindy to jsou případy, kdy dražená věc je nějakým způsobem pro dražitele zajímavá a vyženou ji nahoru. Někdy, a to se stává, si firma XY dělá umělou reklamu tím, že vydraží obraz za miliony, proběhne vše v televizi a denním tisku „ aukční síň XY vydražila obraz XY za 10 000 000.-Kč“. Bohužel už se diváci nikdy nedozví, že vydražený obraz vydražitel např. neuhradil, tudíž je prohlášena dražba tohoto předmětu za tzv. „ zmařenou aukcí“. To už televizní noviny bohužel neoznamují…Aukční firma ale měla reklamu (naprosto zadarmo) v řádech několika miliónů …Ještě měsíc po aukci nestíhají zaměstnanci této aukční síně zvedat telefony potenciálních zákazníků, kteří byli ovlivněny reklamou v televizi a denním tisku…Paradoxně právě tato firma pak prodá Váš obraz za zlomek skutečné ceny…To už v televizi ale nesdělují – bohužel… Takový je aukční trh s výtvarným umění a starožitnostmi v ČR. Bohužel.

Většina dražitelů na tyto aukce chodí pravidelně již 20 let, a za tu dobu si již často tykají, vznikají mezi nimi přátelské vztahy, ale především se umí předem domluvit, co kdo a za kolik bude dražit, tak, aby koupě byla pro ně výhodná. Pokud bych dal do aukce obraz např. od Emila Filly, jsem si téměř jistý, že by se vydražil pouze za vyvolávací cenu v lepším případě. V tom horším by mi oznámili zaměstnanci aukční firmy, že se obraz v aukci neprodal, ale že mají jistého zájemce, když bych souhlasil s 30 – 40 % slevou…

Proslýchá se, že některé aukční síně mezi sebou soupeří, kdo udělá větší obrat, případně kdo prodá nejdražší obraz v ČR. Tím chtějí přitáhnout na sebe pozornost, ale hlavně chtějí lacinou reklamu v tisku a televizi pro své aukční síně. V praxi to vypadá tak, že aukční firma XY vydraží obraz XY za několik miliónů (a to i kdyby si ho měla sama dražit pro sebe). V televizi a tisku druhý den proběhne reklama pro firmu v hodnotě několika miliónů, avšak aukční síň za tuto reklamu nedala téměř ani korunu. Vydražitel je povinen do 30 dnů položku uhradit. Pokud tak neučiní, prohlásí pořadatel aukce dražbu obrazu za „zmařenou“, a dražitele maximálně trvale vyřadí z aukce. To už se ale potenciální zákazníci nedozví v televizi. Kdo by se chlubil zmařenou aukcí?



« zpět