Aukční síně

Naprostá většina aukčních síní má jeden velký technický nedostatek.

Při pořádání veřejné aukce, kdy licitátor je fyzická osoba, která rozhoduje o pořadí a výši příhozů dražitelů.

V aukčním zákoně je stanoveno, že pokud licitátor odklepne kladívkem, že položka XY je vydražena za X, pak nelze již tuto položku dále dražit, a to i za předpokladu, že dražitelé mají i nadále o tuto položku zájem, avšak licitátor přehlédl v zadní části aukční síně dražitele, který ještě držel dražební číslo zvednuté, a položku „odklepl“ jako vydraženou např. za vyvolávací cenu jinému dražiteli. Položka se mohla ještě dražit za podstatně vyšší cenu.

Pak je již jedno, jestli licitátor skutečně přehlédl dražitele, který chtěl ještě dále položku dražit, nebo jestli to byl záměr zkorumpovaného licitátora, který Vás takovým jednáním úmyslně podvedl, nebo nevědomky poškodil.

To ale nemusí nutně znamenat, že licitátor je v takovém případě automaticky podvodník. Položka byla vyvolávána např. za cenu, kterou po aukční síni požadoval prodávající, odhad byl přemrštěn, nebo jednoduše nebyl zájem ze strany dražitelů, kteří se velmi často umí domluvit na veřejných aukcích, kdo a co bude dražit tak, aby se to v aukci koupilo výhodně.

Tyto zákulisní domluvy mezi dražiteli, jsou u internetových aukcí nemožné a vyloučené. Dražitelé mají zveřejněna při dražbě jen své dražební čísla, jejich identita je tak prakticky nemožná.

Téměř každá aukční síň po aukci organizuje výprodej dražených položek, které se v aukci neprodali, a často je prodává i za nižší ceny, než byla cena vyvolávací, čehož využívají dražitelé k výhodnému nákupu uměleckých děl.

Naprostým vrcholem selhání většiny předních aukčních síních, bylo v posledních letech prodej autora, který se nikdy nenarodil, neboli NIKDY NEEXISTOVAL. Ten neexistující autor má jméno BOHUMIL SAMUEL KEČÍŘ. Některé aukční domy těchto padělků prodali i několik desítek kusů.

Statisíce korun za olejomalby tohoto KEČÍŘE inkasovali některé aukční síně, které spolupracují se znalci – amatéry, neboli se znalci, kteří se honosí většinou akademickým či jiným titulem před jménem i za ním, avšak znalecké razítko většinou získali v době totality a jejich vědomosti jsou často menší, než studenta prvního ročníku AVU (AKADEMIE VÝTVARNÝCH UMĚNÍ).

Je již veřejným tajemstvím, že tito znalci většinou razítko znalce dostali buď za své členství v KSČ, či přímo za spolupráci s StB. Nikdo se pak nemůže divit, že se většinou tito znalci vědomě či nevědomě podepisují pod padělky významných českých i cizích autorů. A to bohužel beztrestně. Bez sankce náhrady škody atd.

Každému, kdo by zvažoval prodej obrazů a starožitností uskutečnit přes nějakou aukci, doporučuji předem si zjistit, zda v minulosti neprodávali obrazy od KEČÍŘE. Pokud ano, pak doporučuji přes tyto neseriózní firmy nic neprodávat. Vyhnete se tak zbytečným nepříjemnostem do budoucna. Může se totiž stát, že aukční firma (než prodá v aukci Vaše obrazy a starožitnosti) zkrachuje na základě konkurzu, ve kterém se nachází např. za prodej těchto obrazů – bezcenných padělků od Kečíře, či jiných autorů…

Další pravdou je skutečnost, že většina aukčních síní požaduje jako svou odměnu až 40 % z prodejní ceny předmětu plus několik tisíc korun, jako aukční paušál. Většinou Vám na Váš dotaz sdělí pracovníci aukčních síní, že jejich provize je 12 – 16 % z prodeje. K těmto procentům ale většina aukčních firem započítává tzv. aukční paušál, který je často několik tisíc korun a musíte ho u většiny firem zaplatit i když se předmět neprodá, což je nepochopitelné. Pokud odmítnete zaplatit, zadrží Vám předmět do doby uhrazení aukčního paušálu.

Za každý obraz v aukci zaplatíte paušál např. 5 000 Kč/ kus, a to i když se obraz v aukci neprodá. Tím se průměrně zvedá cena, kterou dostane aukční síň, jako svoji odměnu, až na 30 % provize i více z prodejní ceny. Dále se strhává tzv. autorská daň ve výši 4 % z konečné ceny. Jsme na cca na 34 % z prodeje. Započítáme-li cca minimálně 6 %, jako náklady za drobné opravy rámů a malby, jsme na cca 40 % provize z prodejní ceny.

Prodá-li se Váš obraz v aukci např. za 100 000 Kč, Vy dostanete vyplaceno od provozovatele aukce cca 70 000 Kč. Pravdou ale zůstává, že i tato cena může být v určitých případech brána jako nejvyšší dosažená. Občas se v aukčním prodeji stane, že určitá věc se draží za tzv. „ aukční rekord“. To se ale stává ojediněle. Většinou v případech, kdy je tento předmět majetkem aukční síně.

Jindy to jsou případy, kdy dražená věc je nějakým způsobem pro dražitele zajímavá a vyženou ji nahoru. Někdy, a to se stává, si firma XY dělá umělou reklamu tím, že vydraží obraz za miliony, proběhne vše v televizi a denním tisku „ aukční síň XY vydražila obraz XY za 10 000 000.- Kč“. Bohužel už se diváci nikdy nedozví, že vydražený obraz vydražitel např. neuhradil, tudíž je dražba tohoto předmětu prohlášena za tzv. „ zmařenou aukci“.

To už televizní noviny bohužel neoznamují. Aukční firma ale měla reklamu (naprosto zadarmo) v řádech několika miliónů. Ještě několik týdnů po aukci nestíhají zaměstnanci této aukční síně zvedat telefony potenciálních zákazníků, kteří byli ovlivněny reklamou v televizi a denním tisku. Paradoxně právě tato firma pak prodá Váš obraz většinou za podhodnocenou cenu od ceny skutečné.

Většina dražitelů na tyto aukce chodí pravidelně již 20 let, a za tu dobu si již často tykají, vznikají mezi nimi přátelské vztahy, ale především se umí předem domluvit, co kdo a za kolik bude dražit, tak, aby koupě byla pro ně výhodná. Pokud bych dal do aukce obraz např. od Emila Filly, jsem si téměř jistý, že by se vydražil pouze za vyvolávací cenu v lepším případě. V tom horším by mi oznámili zaměstnanci aukční firmy, že se obraz v aukci neprodal, ale že mají jistého zájemce, když bych souhlasil se 30 – 40 % slevou.

Proslýchá se, že některé aukční síně mezi sebou soupeří, kdo udělá větší obrat, případně kdo prodá nejdražší obraz v ČR. Tím na sebe chtějí přitáhnout pozornost médií, které jim tak vědomě či nevědomě zařídí lacinou reklamu v tisku a televizi.

V praxi to dle mého letitého názoru vypadá tak, že aukční firma XY vydraží obraz XY za několik miliónů (a to i kdyby si ho měla sama dražit pro sebe). V televizi a tisku ten či druhý den proběhne reklama pro firmu v hodnotě několika miliónů, avšak aukční síň za tuto reklamu nedala téměř ani korunu. Vydražitel je povinen do 30 dnů položku uhradit. Pokud tak neučiní, prohlásí pořadatel aukce dražbu obrazu za „zmařenou“, a dražitele maximálně trvale vyřadí z aukce. To už se ale potenciální zákazníci nedozví v televizi. Kdo by se chlubil zmařenou aukcí?

« zpět